Nový záčátek

Vítám vás na mém novém blogu! Juj, sama jsem na sebe hrdá, že jsem se k tomu konečně dokopala. Ani nevíte, jak dlouho jsem to měla v hlavě a jako dlouho jsem tento krok chtěla udělat. Už delší dobu jsem cítila, že mi pod jménem „Mámou stylově“ není dobře. Ale hlava i okolí mi říkalo, ať to nedělám, že ztratím čtenáře, mám už svoji značku a budu začínat znovu. Delší dobu jsem jim dávala za pravdu, protože jsem ještě spoustu věcí nechápala. Teď se v životě už rozhoduji úplně, ale úplně jinak a tomuto rozumu a chytrým myšlenkám i názorům z okolí se jen směju. Protože vím, že pravda je jinde. V mém srdci. A jen to ví, co mám udělat. Dříve jsem ho ale neposlouchala, převládala hlava. Na cestě seberozvoje jsem ale začala chápat, že „já“ nejsou moje myšlenky a právě tyto zrádné hlásky v hlavě mě můžou vést…

Řídit se rozumem nebo srdcem?

Určitě si kolikrát při nějakém větším rozhodování říkáte, jestli máte poslouchat srdce nebo dát na rozum. Srdíčko nám totiž často říká, ať uděláme nějakou zdánlivě iracionální věc, ale rozum ho svými argumenty zadupe do země. A jaký je výsledek? Vnitru podle tohoto rozumového řešení nejsme šťastné. Sice nám to vše logicky dává smysl, ale vnitřně nejsme nějak naplněné. Znáte to? Zažily jste to už? Já na takových rozcestích byla za svůj život asi tisíckrát. A právě také kvůli názorům okolí, které mělo také své zkušenosti a rozumy, jak by to mělo být nejlépe, jsem úplně zapomněla vnímat ten můj vnitřní hlas, který vždy věděl, co je správně. To je to. Chodíme pro rady k ostatním a přitom se stačí zastavit a zaposlouchat do svého nitra, tam ty odpovědi máme dané. Jen jsme se je odnaučily vnímat a znovu je v sobě najít nám už dost dobře nejde. Do toho nám…

no products

Jak jsem se přestala stresovat

Když se ohlédnu zpět, celý život jsem se kvůli něčemu stresovala. Ať už v dětství, kde to byl jeden velký stres, ve škole, kde jsem zažívala tento nepříjemný pocit dost často… jestli mě zrovna nevyvolá učitelka v hodině, jestli napíšu správně testy, jestli udělám zkoušky, maturitu, státnice. Pak stresy spojené s autoškolou a hlavně S ČASEM. Okolo věčného nestíhání jsem měla nejvíce stresu. Chodila jsem na brigády před školou, takže jsem si hlídala každou minutu, kdy ještě můžu pracovat a kdy už musím sedět v lavici. Po škole jsem běžela na další pracovní štaci a šlo kolikrát o minuty, jak mi to na sebe navazovalo… další stres. Když jsem začala pracovat na plný úvazek, stres zase pěkně povýšil. Tam to bylo nonstop. Stále nespokojení klienti, otravná šéfová a plno úkolů, které bylo potřeba udělat, než odejdu domů, vše muselo být hotovo a odevzdáno klientovi do termínu. Z tohoto stresu jsem přestala i spát. K…

no products