A dost! Kolik si toho necháme ještě líbit?
Většinu svého života jsem si říkala, jak je super, že jsem samostatná, silná, všechno zvládnu sama… prostě vydržím! Než jsem se vzpamatovala a uvědomila jsem si, že jen dobrovolně trpím. Proč? Protože jsem trpěla v dětství. Neměla jsem ho úplně harmonické (to je zase jiná písnička) a vytvořila jsem si velký vzorec – JÁ TO ZVLÁDNU, UMÍM TRPĚT, JE TO PRO MĚ PŘIROZENÉ. Uff, nezní to děsivě? Ano, takové věci si dokážeme během našeho vývoje také nastavit a pak s tímto podvědomým programem žít. Stanou se z nás dobrovolné trpitelky a nevidíme na tom nic divného! Omlouváme nerespektující a ubližující partnerovo chování, v práci si taky necháme leccos líbit, smíříme se s málem, tudíž ani nemusíme vydělávat dost, jsme zbytečně skromné a tak dále a dále. Může to mít plno projevů, jak nás tento vzorec v životě ovlivňuje. A právě, když jsem při práci s mojí koučkou na tento můj…