Nejsem normální
Dřív jsem měla komplex, že nezapadám, jsem divná. Nechápala jsem, proč mě nebaví řeči o ničem, řešit druhé lidi a kdo s kým. Přišlo mi to mrhání časem a vnitřně jsem cítila, jak vždy vnitřně umírám, když se nutím do toho „normálního“ chování. Už od malička mě tak nějak zajímala témata o podstatě světa, pozorovala jsem lidi a dokonce jsem si šila i svoje vlastní oblečení (to vám ale neukážu hehe). Trvalo mi to většinu mého dosavadního života, než jsem si dovolila být jiná. Říkat „jiné“ věci a dělat si svůj byznys, který se vymyká jakémukoliv schématu. Dala jsem si velké povolení a podpořila jsem se v tom. A z té mé „divnosti“ jsem udělala přednost. Zároveň mám ale respekt pro každou jinou divnost a jiná nastavení u dalších lidí. Vím, že nic není dobře nebo špatně. Je to celé o svobodě. Poznat se, nacítit se na sebe a pak…
