Můžeme si ovlivňovat, co se nám v životě děje, nebo je nám to dáno osudem?

Můžeme si ovlivňovat, co se nám v životě děje, nebo je nám to dáno osudem?

Dříve jsem si myslela, že můj život je něčím prokletý. Neměla jsem zrovna dvakrát pěkné dětství, v dospívání jsem si připadala divná a partnerské vztahy byly jedna velká tragédie. Práci jsem dělala, jen abych měla peníze a průběžně padala do depresí. Život mi připadal nespravedlivý a těžký. Nechápala jsem, že to můžu kdykoliv změnit a že si můžu řídit, co se mi bude dít. Vlastně jsem si pomalu začala všímat, že vlastně se mi plní věci, po kterých jsem od malička toužila a snila o nich. V té době (nevědomé) jsem si stále ještě myslela, že je to náhoda. Nechápala jsem, že existují určité principy a zákony, podle kterých se náš život odehrává. Po mé velké vnitřní transformaci, kdy jsem musela spadnout až na dno, abych se probudila, jsem se o tyto věci začala zajímat více do hloubky. Načetla jsem si stovky knih, prošla několika kurzy a mentoringem od skvělých…

Jak si správně přát: krok po kroku

Jak si správně přát: krok po kroku

Nádherný den, věřím, že si užíváte léto, jak nejlépe svedete a třeba jste i na své vysněné dovolené. Jestli ne, tak věřte, že když budete praktikovat moje rady, můžete se na ni brzy ocitnout. Třeba ale v této chvíli toužíte po něčem jiném. Ať tak nebo tak, jednou věcí jsem si ale jistá. Každý z nás si v této chvíli chce splnit určitou věc. Ať už je to lepší vztah s partnerem, dětmi, rodinou, pevnější zdraví, více peněz, práci, která vás baví, hezké bydlení, nějaké zážitky nebo i materiální věci... každý z nás v nitru po něčem touží. A já vám říkám, že je to úplně v pořádku a je také zcela v pořádku si ta přání plnit. Když si to totiž dovolíme, ono to doopravdy jde a začnou se dít zázraky, aby se nám to mohlo plnit. My jsme se sem nenarodili žít v chudobě, ve zbytečné skromnosti a…

Nejsem normální

Nejsem normální

Dřív jsem měla komplex, že nezapadám, jsem divná. Nechápala jsem, proč mě nebaví řeči o ničem, řešit druhé lidi a kdo s kým. Přišlo mi to mrhání časem a vnitřně jsem cítila, jak vždy vnitřně umírám, když se nutím do toho „normálního“ chování. Už od malička mě tak nějak zajímala témata o podstatě světa, pozorovala jsem lidi a dokonce jsem si šila i svoje vlastní oblečení (to vám ale neukážu hehe). Trvalo mi to většinu mého dosavadního života, než jsem si dovolila být jiná. Říkat „jiné“ věci a dělat si svůj byznys, který se vymyká jakémukoliv schématu. Dala jsem si velké povolení a podpořila jsem se v tom. A z té mé „divnosti“ jsem udělala přednost. Zároveň mám ale respekt pro každou jinou divnost a jiná nastavení u dalších lidí. Vím, že nic není dobře nebo špatně. Je to celé o svobodě. Poznat se, nacítit se na sebe a pak…