Podzime, vlastně tě mám ráda

Jak jste se moje milé čtenářky zvykly na podzimní náladu a počasí? Já se musím přiznat, že to náhlé ochlazení mě malinko zaskočilo, nějak jsem byla duší a tělem ještě v létě. Možná tomu přispělo i to, že jsem cestovala a návrat domů do studené postele nebyl úplně přívětivý. Ale víte co? Já prostě věděla, že je to jen a jen o tom mém postoji. Že já sama z toho dělám „tu nepříjemnost“ a řeším to, že je zima. Tak jsem to otočila a řekla si, že se ještě určitě oteplí a i kdyby ne, najdu si příjemné aktivity i v tom chladnějším počasí. Nebudu si přeci kazit náladu nějakými vnějšími vlivy jako je počasí. Vždy je to totiž o našem osobním postoji, jestli chceme být oběť, nebo tvůrce našeho šťastného života. No a co se stalo. Oteplilo se. Takže zase můžu pár dní nosit holé nohy a můžu sundat…

Dýňové hranolky a zapečená dýně s bramborami

Jednou z věcí, kterou na podzimu miluji a na kterou se pravidelně těším, jsou dýně. Ani ne tak jako dekorace, kreslení po nich přenechám holkám, ale spíše jako složka v mém jídelníčku. Tato oranžová zelenina se dá v kuchyni připravovat jak na slano, tak sladko a najdete s ní asi tisíce receptů (pár jich najdete na mém starém blogu). Jelikož já ale v poslední době připravuji spíš jednoduchá a rychlá jídla, která jsou však chutná, přináším vám dva recepty, které tato kritéria dokonale splňují. Budete je mít asi za půl hodiny a pochutnáte si na nich celá rodina (a myslím že i ti, co dýně moc neprožívají). DÝŇOVÉ HRANOLKY S PARMAZÁNEM Snadnější recept na dýně snad ani nenajdete. A přitom je to taková pochoutka! A i moje holky si je daly, což je co říct. Ingredience: 1/2 máslové dýně Česká farma z Billa 2 lžičky kukuřičného škrobu sůl parmazán na…

Nový záčátek

Vítám vás na mém novém blogu! Juj, sama jsem na sebe hrdá, že jsem se k tomu konečně dokopala. Ani nevíte, jak dlouho jsem to měla v hlavě a jako dlouho jsem tento krok chtěla udělat. Už delší dobu jsem cítila, že mi pod jménem „Mámou stylově“ není dobře. Ale hlava i okolí mi říkalo, ať to nedělám, že ztratím čtenáře, mám už svoji značku a budu začínat znovu. Delší dobu jsem jim dávala za pravdu, protože jsem ještě spoustu věcí nechápala. Teď se v životě už rozhoduji úplně, ale úplně jinak a tomuto rozumu a chytrým myšlenkám i názorům z okolí se jen směju. Protože vím, že pravda je jinde. V mém srdci. A jen to ví, co mám udělat. Dříve jsem ho ale neposlouchala, převládala hlava. Na cestě seberozvoje jsem ale začala chápat, že „já“ nejsou moje myšlenky a právě tyto zrádné hlásky v hlavě mě můžou vést…