NECHCE SE MI! Jak se namotivovat, abychom dělali úkoly a povinnosti s radostí a nadšením 😍

Už dávno nedělám věci jen kvůli tomu, že bych měla nebo musela. To dělalo moje staré Já. Teď dělám věci z pozice: „Já chci“, „Těším se na to“, „Dělám to kvůli sobě“ apod. Jak se ale do této energie dostat? Jak přestat dělat věci s odporem a místo toho s nadšením? Je to hlavně o našem přístupu. O změně emocí v těle a přeladění na jiné myšlenky. Ale taky o práci s energií. Pokud tělo nedostane patřičný odpočinek a my se dostatečně nenabijeme, pak už saháme do našich energetických rezerv, a to není nikdy dobře. Jelikož jsem zrovna včera měla ten den, kdy jsem „měla“ točit podcast, ale nechtělo se mi, rovnou jsem tam toto téma zpracovala.. POSLECHNI SI HO! PŘIDEJ SE! ZAVÍRÁME 7. 11.

Proč není jedno, co ŘÍKÁME. Jak si změnou slov zlepšíš život

Mluvíme automaticky, stále, možná i bez přemýšlení. Hlavně my ženy máme větší potřebu se slovně vyjádřit, tak to prostě je. Komunikujeme svoje potřeby, názory, pocity, sdílíme zážitky a taky si možná hodně stěžujeme a řešíme různé věci, které se kolem nás přihodily (nebo někomu z našeho okolí). K čemu svá slova využíváš Ty? Přemýšlela jsi někdy nad tím, jak se u určitých slov cítíš? A jak Ti ovlivňuje náladu, co dáváš slovně ven? A jak Ti třeba i klesá nebo stoupá energie? Mluvení je výdej energie. A často tuto cennou energii rozhazujeme na místech, kde není oceňována a pro lidi, kteří v nás (a našich slovech) stejně nevidí hodnotu. A navíc tím, co vypouštíme z našich úst si ovlivňujeme, co se nám bude v životě dít. Čím víc si stěžujeme na nějakou situaci, tím více problémů a nepříjemných věcí si do života opět voláme zpátky. Jak je to možné? Slova…

JAK ZASTAVIT TRÁPENÍ KOLEM NAŠEHO VZHLEDU

Kolik jsem v poslední době slyšela nešťastných žen, které se trápily kvůli své postavě, většímu bříšku, padajícím vlasům nebo problematické pleti?! Tolik zbytečného trápení a kritiky! Když na to dojde, každá z nás si na sobě najde něco, co nemá ráda. Proč tomu tak ale je? Proč se spíš neobdivujeme za to, co je na nás krásného a úžasného? Proč jsme my ženy přebornice v sebekritice? Kdo nám řekl, co je hezké a jak máme správně vypadat? Proč se tak srovnáváme a sebemrskačsky se sebou mluvíme? Proč si tak ubližujeme? Jako malé holčičky to už vidíme u našich maminek, které byly pravděpodobně nespokojené se svým vzhledem, řešily postavu a nám to přišlo normální NEMÍT SVOJE TĚLO RÁDA! Hledat na něm chyby. Toto je ale nemocné nastavení a chování. Případně jsme byly srovnávané s našimi sourozenci a dalšími dětmi: „Dívej, jak ta je šikovná a hezká.“ „Ty jsi taková nešika.“ A…