Proč se dobrovolně trápím

O víkendu jsem byla v rámci konferece Umění být ženou na přednášce Mariana Jelínka (kouče například Jaromíra Jágra). A hodně jsem se ztotožnila s věcmi, o kterých mluvil. Vlastně jsem zjistila, že spoustu z toho, co on doporučoval, už dělám a možná díky tomu jsem tam kde jsem.

O co jde? I když plno lidí stále na dnešní dobu nadává a stále je s něčím nespokojeno, žijeme v té největší době blahobytu a hojnosti. Toto si já uvědomuji už delší dobu, a proto jsem tak za vše vděčná, nic neberu jako samozřejmost a všemu (a všem) kolem sebe děkuji.

Jednoduše jsme pěkně rozmlsaní a chcete stále víc, a i když to dostaneme, tak stále nejsme spokojeni. Proto to chce se zastavit, žít tady a teď a užívat si tu krásu, která nás obklopuje právě v této chvíli.

A jelikož máme v tom dnešním světě i plno neomezených možností, můžeme si zítra odletět na druhou stranu zeměkoule, vybrat si, jestli si dáme asijské, mexické nebo indické jídlo, válet se doma ve vytopeném bytě bez nějaké fyzické dřiny a přihlásit děti na 10 kroužků týdně, začíná nám to spíš škodit.

Zpohodlněli jsme, stali jsme se letargičtí, unudění a taky pěkně rejpaví, stále nespokojení a znuzení, i když se máme v evolučním měřítku naproto skvěle, stále v něčem vidíme problém a nic nám není dost. Je vám to známé? (Já tedy doufám, že ne, že mě čte už trošku víc vědomé publikum :-))

Jak se tedy před touto dobou zachránit a stále se radovat z maličkostí?

Marian právě mluvil o tom, že abychom se z této doby nezbláznili a neměla na nás naopak negativní dopad (obezita, lenost, závislost na soc. sítích..), měli bychom si sami sobě umět dávat určitá omezení a plánovitě pravidelně vycházet z naší komfortní zóny. Protože jen tak se posouváme. Ne v naši pohodlnosti a komfortu, ale právě tam, kde musíme udělat něco nepříjemného, překonat malinko náš strach, zariskovat a udělat novou věc.

Pro ten náš osobní růst právě doporučoval i každodenní malé „nepříjemnosti“: otužování, omezování v jídle, pohyb a překračování našich limitů, když se to nabízí a naše srdce po tom volá.

A to jsem si uvědomila, že právě dělám. Každý den vstávám v 6 hodin ráno ( i když je víkend), abych měla čas na meditaci, ještě než se vzbudí děti (ano, stojí mi to za to!), sprchuji se ledovou vodou, držím přerušovaný půst a jdu venčit Alvina i v dešti, a když mi to vyjde, chodím cvičit v 7h ráno. Mimo to se překonávám třeba při nějakých veřejnějších výstupech před lidmi, chodím na nová místa a rozjíždím nové projekty, kde ještě nemám vyšlapanou cestičku. Asi si říkáte, proč se tak dobrovolně trápím. Ale víte co? Od té doby, co jsem na sebe tak „přísná“ je mi úplně nádherně, moje duše mi každý den děkuje, protože roste a to je naše poslání na tomto světě. Růst, účit se nové věci i životní lekce a na základě toho se měnit v naše lepší já. Ne sedět doma na gauči a přepínat televizi (i když jednou za čas si to taky dopřeji, stará dobrá zlatá střední cesta není úplně zlá a myslím, že zase by se nic nemělo přehánět :-)).

jak se radovat z malickosti

Naschvál mně v komentářích napište, jestli si taky dáváte nějaká omezení a jaká, nechám se inspirovat, jak tu svoji komfortní zónu posunout zase trochu dál 🙂

POŘIĎTE SI PODOBNÉ KOUSKY Z OUTFITU:

Follow:

5 Komentáře

  1. Silvie
    15. 11. 2019 / 18:07

    Ali,já vyrůstala v době minulé a tak nějak se nám žilo lépe,lidé byli laskavější,ohleduplnější,nikdy nezapomenu na své nádherné dětství plné pohody,nestresovaných rodičů,kteří na mě měli spousty času,prostě pohoda.Co z toho,že teď je vše,lidé jsou uspěchaní,stále s eza něčím honí,honí peníze,kariéru,postupy a tak nějak už neumí pohodově žít.

    • Alice
      Autor
      15. 11. 2019 / 18:52

      Silvi, něco na tom bude 😉

  2. Daniela
    17. 11. 2019 / 10:22

    Víc takových článků ! Lidí si to potřebují uvědomit a zkusit něco podobného jako ty…v době smartphonů, notebooku a dalších vymožeností, co stále přibývají na trhu je to nastavené tak,že všechno odvádí pozornost a vede k pohodlnosti na maximum… Budu rada když budeš sdílet víc na toto téma !

  3. Vera
    20. 11. 2019 / 9:56

    To je velmi zajimavy clanek! Na druhou stranu, nevidim nic spatneho na tom, ze se technika zlepsuje, to hodne pomaha i minimalistum. Myslim, ze lidi se zacinaji namahat – minimalizuji plast, nakupuji na trzich, stavaji se vegani, pouzivaji ekologictejsi variantu cestovani – vlaky nebo podporuji obchody s modou, ktera nese eko-label ci mistni prodejce. Proc pouze podporovat velke retezce jako Zaro, Mango, Nike?! Tady v Rakousku je i skupina Green Heroes, kt sbira venku obchod nebo app – too good to go – kde te informuji i potravinach, kt se neprodali a muzes si je odebrat. I food sharing je super, kdyz mas doma potraviny, kt nechces, tak si to druhy odebere! Nevidim nic spatneho i na vymene obleceni. Fridays Future jsou super, kdyz mladi lidi protestuji proti znecisteni klimatu a globalnimu oteplovani.
    Co lidi delajiv mentalni oblasti, je jejich vec, pokud jsou stastni a vyrovnani. Se rika, ze vyrovananost vede k cili.

    • Alice
      Autor
      20. 11. 2019 / 10:00

      Ale ano, vývoj je určitě ku prospěchu, ale je třeba ho využívat v náš prospěch a umět si ho sám regulovat, ne mu bezmyšlenkovitě podlehnout. Jak se říká, dobrý sluha, ale zlý pán. Proto jsem vděčná za maličkosti a nové příležitosti vítám, tak aby mi byly ku prospěchu.