Určitě si kolikrát při nějakém větším rozhodování říkáte, jestli máte poslouchat srdce nebo dát na rozum. Srdíčko nám totiž často říká, ať uděláme nějakou zdánlivě iracionální věc, ale rozum ho svými argumenty zadupe do země. A jaký je výsledek? Vnitru podle tohoto rozumového řešení nejsme šťastné. Sice nám to vše logicky dává smysl, ale vnitřně nejsme nějak naplněné. Znáte to? Zažily jste to už? Já na takových rozcestích byla za svůj život asi tisíckrát.
A právě také kvůli názorům okolí, které mělo také své zkušenosti a rozumy, jak by to mělo být nejlépe, jsem úplně zapomněla vnímat ten můj vnitřní hlas, který vždy věděl, co je správně. To je to. Chodíme pro rady k ostatním a přitom se stačí zastavit a zaposlouchat do svého nitra, tam ty odpovědi máme dané. Jen jsme se je odnaučily vnímat a znovu je v sobě najít nám už dost dobře nejde. Do toho nám naše hlava našeptává, ať neblázníme a že přeci logicky bychom to měly udělat takto a takto a začneme různé situace až moc analyzovat. A zase se dostáváme na scestí. Opět se chováme podle našeho rozumu. Jsou na to přeci důkazy, takto se to přeci tamté Aničce povedlo, tak to je ta správná cesta. A rodiče nás v tom ještě podpoří: „Ano, to jsi udělala dobře, že jsi vzala tu dobře placenou a stabilní práci, vybuduješ si tam kariéru, jsi rozumná holka, že ses rozhodla studovat práva, že sis vzala tohoto zajištěnýho Frantu, mysli přeci na budoucnost, jsi máma dětí, tak měj nějakou zodpovědnost apod.“ Ale nikdo se nás neptá, po čem skutečně touží naše srdce a jestli jsme šťastné. Pak to dopadá tak, že v práci vyhoříme, máme deprese, nespavost, úzkosti, vztah nás nenaplňuje, muž nám nevyznává lásku, chodí pozdě z práce, sex stojí za starou bačkoru a my jsme uhoněné jako krysy v běhacím kolečku a stále neuspokojené. Pořád se za něčím honíme a v něčem hledáme to štěstí.. v nákupech, v pití, v dětech, v dokonale vypucované domácnosti nebo se upracujeme k smrti.
Přitom by stačilo se sebe pravidelně ptát, jestli to co děláme je v souladu s naším srdcem. Před každým rozhodnutím posoudit svůj vnitřní pocit. My to víme, co je pro nás dobré. My samy. Ne náš manžel, ani kamarádka, ani maminka. My žijeme svůj život za sebe a jen my za sebe máme zodpovědnost. Nikomu nic nedlužíme a nemusíme se chovat podle toho, jak si to přejí ostatní. Abychom ostatní nezranily nebo je udělaly šťastnými. Ne, jen my rozhodujeme o tom, co učiní šťastné nás, i když se to ostatním nebude líbit. Tomu se říká dospět. Neházet vinu, zodpovědnost ani rozhodnutí na ostatní. Ale udělat ho podle nás, podle našeho SRDCE. Protože víte co? Srdce nám vždy říká, co je pro nás správné a vede nás životní cestou, na které je nám dobře. Důvěřujme mu a bude nám mnohem lépe. Zkuste to. Ptejte se každý den samy sebe, jestli jste šťastné, jestli se chováte podle vašeho srdce, když ne, změňte to. I když to ze začátku bude hodně nepříjemné, okolí nás bude mít za blázny, stojí to za to. Jakmile se dostanete zpět k sobě, k tomu v čem vnitřně cítíte, že je správně, vzlétnete a vše vám bude vycházet.
Píšu to ze své zkušenosti. Dlouho jsem se v životě řídila podle názorů ostatních, podle toho, co by se mělo -nemělo a co je přeci logicky správné a výhodné. A jak mi bylo? Byla jsem smutná a vnitřně nenaplněná. Nechápala jsem, co se se mnou děje, proč nejsem šťastná. Až když jsem šla ze hlasem svého srdce a začala se podle něho řídit a odmítat vše, s čím jsem nerezonovala, svět se mi otevřel a vycházel mi vstříc. Najedou šlo vše jako po másle a já začala pociťovat to svoje vnitřní uspokojení a naplnění. Musela jsem v životě udělat velké změny, velká rozhodnutí, sebrat odvahu a zbavit se strachů, co o tom řekne okolí. Nikdo jiný ale můj život nežije a neprožívá. Sama jsem sobě moc vděčná, že jsem v sobě našla sílu a začala dělat věci, tak jak chci já. Je to nádherný pocit.
A od srdce jsou vyrobené i tyto ručně šité šaty z Bali. Přála bych vám, abyste si mohly sáhnout na ten materiál, moc příjemná bavlna a cítím se v nich skvěle.
