Zázraky na počkání?

Vidíte to u svých dětí a já teď i u svého psa Alvina. Tato úžasná stvoření nám rostou před očima, ale vlastně tak pomaličku a polehounku, že jednoho dne se zastavíme se řekneme si: „Sakra, ty jsi ale vyrostl. Kdy se to vlastně stalo?“ Znáte to?

Ano, velké věci nevzniknout přes noc, ale rostou úplně nenápadně, minutu po minutě, den po dni a nejednou máte před sebou obrovitánský projekt, svůj vlastní byznys, zhubnete 20kg, naučíte se plynule cizí jazyk, máte na účtě milion, žijete ve svém vysněném domě a z dětí jsou dospěláci s vlastním rozumem. Tyto věci si žádají čas.

Proto nepodceňujte každodenní malé činosti, které vás vedou za vaším cílem. Nevzdávejte se, i když se nedaří. Zastavte se, načerpejte sílu a zkuste to za chvíli znovu a třeba i jinak. Nebuďte zklamaní, že úspěch nepřichází ze dne na den, většinou je výsledkem titěrné práce každičký den.

Můj blog takto piplám už téměř 8 let. Dva roky jsem články psala jen tak. Bez žádné spolupráce, ale každý den jsem pro růst blogu něco dělala. Vytvářela jsem denně krátké příspěvky, fotila, byla aktivní na sociálních sítích a komentovala jiné blogy, abych dala o sobě vědět. Každý tento malý krůček mě pomalu dostal až sem. V současnosti mám hezky rozjetý Youtube kanál, úžasné inteligentní publikum, které zajímají stejná témata jako mě a navzájem se podporujeme a celkově máme skvělou komunitu. A stala se z toho i moje práce, chápete to? Jen díky tomu, že jsem vytrvala, každý den pro to něco udělala a dávala do toho svoje nadšení a energii.

Po té dlouhé cestě mě spousta lidí odrazovala a říkala mi, ať začnu dělat něco, co mě doopravdy živí, že toto je nesmysl, ale já věděla, že můj směr vede tudy. A jsem moc ráda, že jsem poslouchala svoje vnitřní já a nedala na jiné názory.

Stejně tak jako když jsem začínala se seberozvojem. Ze začátku mi to přišlo padlé na hlavu, všichni kolem si ťukali na čelo a byly chvíle, kdy jsem si říkala, že to nemá cenu, dokonce jsem se párkrát cítila i hůř a bortil se mi celý život. Ale já vytrvala, dala si další šanci. A pak už vysvitlo slunce. Po pár měsících, ne za den. A jen díky tomu, že jsem každý den pro sebe něco udělala, něco jinak nastavila v hlavě a najednou jsem zjistila, že jsem uvnitř jiný člověk (nebo spíš jsem to konečně já, bez těch nánosů obav, neužitečných programů chování a negativních myšlenek), svobodnější, spokojenější a s hlavou nad vodou.

No a teď? Plánuji zase nové věci a budu rozjíždět spoustu novinek a služeb. Cítím, že srdce mě táhne zase trochu jinam. Ale všechno pěkně postupně, krok po kroku.

A můj vzkaz pro vás? Jestli se do něčeho chcete pustit, po něčem mermomoci toužíte a vaše nitro křičí, že by něco moc chtělo, prostě to udělejte a pusťte se do toho. Ne zítra, ale dnes. I když to nebude dokonalé, důležité (a právě to nejtěžší) je začít a vytrvat.

POŘIĎTE SI PODOBNÉ KOUSKY:

Follow:

4 Komentáře

  1. 23. 10. 2019 / 15:46

    Presne tak Ali. Moc hezky, motivacni clanek x

    • Alice
      Autor
      23. 10. 2019 / 18:26

      Díky Evi 🙂

  2. 29. 10. 2019 / 20:38

    Milá Alice, jak ti rozumím. Sleduji Tě od samého začátku a blahopřeji k vytrvalosti. Ono je to občas to jediné, co je potřeba vlastně dělat. Zvlášť, když věci nejdou tak rychle, vyvíjí se úplně jinak nebo si většina ťuká na čelo. Přeji, ať se daří, každý krůček se vážně počítá. 🙂

    • Alice
      Autor
      30. 10. 2019 / 14:40

      Míšo, moc moc děkuji za dlouholetou podporu! Vám také přeji mnoho úspěchů!