Na články a diskuze typu, jak nás Instagram jen deprimuje a ničí nám vztahy, narážím v poslední době celkem často. Vlastně na tom něco je. Na náladě moc nepřidá se dívat na dokonale oblečené holky se značkovýma kabelkama za statisíce, které jsou každý týden v jiné destinaci, zatímco vy sedíte doma v teplácích s nemocným dítětem, nebo trčíte v práci, která vás až tak neba. A že byste si mohly vůbec někdy v životě koupit nějakou tu drahou kabelku, no to asi nehrozí, a na dovolené jste byly asi tak před dvěma lety naposled. Takže se samy sebe ptáte: „Co dělám špatně? Proč je ten život tak nefér?“ A deprese jsou tu. Zjistíte, že vás ty sociální sítě vlastně jen vycucávají a jen jste z nich smutní. Úplně tu situaci chápu, mluví o tom většina mých známých a mě občas taky přepadaly takové pocity. Ale pak jsem si uvědomila, že je to vlastně naprostá blbost se nechat zdeptat něčím takovým, virtuálním a vlastně i nereálným. Spíš jsem se naučila ty sociální sítě a Instagram vyžít ve svůj prospěch bez špatných pocitů. A vám prozradím, jak se s nimi vyrovnat taky pěkně s nadhledem, nebo jak to aspoň dělám já.
Vlastně jsem sama taky součástí této hry, jsem přeci „influencerka“. Takže to můžu posoudit z obou dvou břehů. Jak z pohledu mámy, která má asi běžné starosti co vy, tak z pohledu té blogerky, jejíž práce je vás inspirovat a přinášet vám různé tipy a třeba vás motivovat. A to moc dobře nejde, když vám budu ukazovat jen má trápení a starosti, že? Sama se učím vidět život z té lepší stránky a chci to naučit i vás, proto ukazuji na sítích to lepší ze mě. A má to tak většina mých kolegyň. Proto nám to nemějte za zlé. Je to naše práce. Ale je potřeba si to uvědomit, že to co vidíte veřejně, je prostě to hezké, čím se chceme pochlubit. Ale záchod si každá doma drhne sama (i když to nevidíte). Stejně tak nás živí spolupráce s firmami (které jsou nám ale blízké) a dostáváme za to zaplaceno, tak to je. Vy asi taky máte, za svoji práci výplatu, že? Proto nemusíte závidět, že jsme dostali peníze za napsání článku, natočení videa nebo pořízení fotky na Instagram. Děláme to poctivě, strávíme nad tím několik hodin, vše daníme a já vám taky nevyčítám, že si dovolujete mít stálý měsíční plat (který my ale nemáme). Jen je opět potřeba to připomínat, že i my influenceři musíme platit nájem, jídlo a provoz toho našeho byznysu (ty foťáky, programy a domény taky něco stojí.) A že děláme práci, která nás baví? Tak se tím inspirujte.
A jak tedy NEMÍT DEPKY ZE SOCIÁLNÍCH SÍTÍ?
Zvyšte si sebevědomí
Když budete mít pevné sebevědomí, absolutně to s vámi nehne, že se někdo „má líp“ než vy. Dávám to do uvozovek, protože se k tomu dostanu v dalším bodě. Mít dobré sebevědomí, znamená si být vědoma svých kvalit, své hodnoty a svého štěstí. Pak nemáte potřebu se srovnávat s ostatními, nebo jim závidět, protože samy víte, že jste samy o sobě dost dobré. Když o tom budete skálopevně přesvědčené, ostatním budete jen přát. Já sama na svém sebevědomí pracuji, nebylo mi jen tak naděleno, ba naopak, co jsem jako malá prožila, ho snížilo na bod mrazu. Musím se ale pochválit, že se mi ho za ta léta podařilo celkem dobře stabilizovat a svých hodnot jsem si vědoma čím dál tím víc. Musela jsem na tom ale pracovat a pracuji na tom stále. Jak? Třeba se každé ráno po probuzení na sebe usměji do zrcadla, řeknu si, že mi to sluší a že budu mít krásný den. Ideálně nahlas a čím víc jsem pokrčená a „zničená“ ze vstávání, tím větší efekt to má (protože jak z magazínu po probuzení fakt nevypadám). Ale o tom to je. Přijmout se taková, jaká jsem. S vráskami, s akné i se šedivými vlasy. Neříká se to ze začátku snadno, ale když to děláte každý, opravdu každý den, váš mozek to začne brát jako fakt a uvěříte tomu. Přijmete se a opravdu se začnete mít rády i s chybami. To je další věc. Chválím se, když něco udělám povedeného, když se mi to nepodaří, tak se taky pochválím. Za tu snahu a řeknu si, co příště můžu třeba vylepšit. A taky se učím meditovat. Taky každý den. Krásně se propojím s tělem a jsem si více vědoma sama sebe. Třeba jen pět minut volně sedím a vnímám svůj dech a tělo, nic víc, nechám všechny myšlenky odeplout a jsem si pak vědoma více sebou. Těch technik a možností, jak si zvyšovat sebevědomí je plno. Určitě vám sebevědomí zvýší, i když někomu pomůžete a budete laskaví. Je to práce na každý den a vlastně na celý život, ale stojí to za to. Pak vás nějaká „dokonalost“ a „lepší život“ někoho jiného nechá chladnými.
Trénujte vděčnost
O tom jsem psala v tomto článku. Hledejte ve svém životě věci, za které jste vděčné. Není totiž taková samozřejmost, že spíte na měkké posteli, že si jídlo koupíte za rohem v obchodě (nebo si ho dnes můžete objednat až domů), že máte kde bydlet, že máte práci, že máte zdravé děti, že můžete cestovat, svobodně projevovat svoje myšlenky a tak dále. V České republice se máme opravdu dobře, ať si kdo říká, co chce. Každý den si sedněte a napište si, za co jste ten den byly vděčné. Klidně si udělejte deníček vděčnosti. Zjistíte, že jste vlastně šťastné a máte se nádherně – a nemusíte opět nikomu závidět.
Není to tak, jak vypadá
Nikdo nemá všechno. Je potřeba si to uvědomit. Vracím se k tomu, co jsem dávala do těch uvozovek. I když to na první pohled vypadá, že si někdo žije dokonalý život, může si dovolit úplně vše a že žije v ráji, vraťte se na zem. Každý má svoje problémy, každý. Jen je pak otázka, jestli o nich mluví na veřejnosti a celkově, jak se k nim staví. Někdo je dává na obdiv moc rád. Chce ukázat, jak je nešťastný a život k němu byl nespravedlivý, chce, aby ho lidé litovali, nebo soucítili s ním. Ale myslím si, že i ti lidé, kteří jsou na fotkách vysmátí, taky mají co řešit. Jen vás s tím nezatěžují. Dávají to nejlepší ze sebe. A to není tak lehké. Ti jsou moji motivací. Neříkám, že se člověk má přetvařovat, to vůbec ne. Spíš se zaměřit na ty lepší události, zážitky i pocity. A třeba i za těmi všemi kabelkami je vnitřní prázdnota a třeba ten člověk není vlastně šťastný. Takže buďte vděčné za svůj život, za svoje problémy a nezáviďte těch 10% toho hezkého u ostatních, mají k tomu určitě i kopec hovínek, jen je nevidíte.
Použijte to ke své terapii a odstranění svých komplexů
Okolní svět vám dává zrcadlo. To, jak uvažujete o ostatních, co ve vás vyvolávají a štvou vás, to všechno je zrcadlo vašich pocitů i komplexů. Tak toho využijte a poučte se z toho! Když ve vás nějaká influencerka vyvolává negativní pocity jako je zášť, závist a deprese, tak je to všechno jenom zrcadlo vašich nevyřešených situací, strachů a bloků. Naprosto skvělý článek o tom napsala Eva Glamazon. Můžu se s tím naprosto ztotožnit, tak to je. Já sama jich mám mraky. Ale zjistila jsem, že mi opravdu komplikují život a nedovolují mi prožívat nějaké věci, jak bych chtěla a mám v hlavě myšlenky, které se mi úplně nelíbí. Už toto, že jsem si to připustila, byl pro mě skvělý začátek. Absolvuji tedy teď takovou terapii, kdy ty svoje bloky a traumata odstraňuji. Opět to není nic lehkého, musím si přiznat pravdu o sobě a ta často není hezká. Ale je to přesně jak píše Eva. Zapisuji si věci, které mě štvou na ostatních, kvůli kterým se cítím špatně a kvůli kterým padám do deprese. A pak se sama sebe ptám: PROČ? Dám naprosto banální příklad, jen abyste pochopily princip (všechno to tu píšu v ženském rodě, protože mě asi sledují většinou ženské, snad pánové přivřou oko). Sedím doma s nemocným dítětem, venku je hnusně a koukám na Instagram, kde jiná mamina jede k moři, na letišti si ještě koupí drahou kabelku a je prostě happy. Mám depku. A tak se sama sebe ptám:“ Proč to v tobě vyvolává pocit deprese?“ Protože se má líp než já. „Proč si myslíš, že se má líp než ty? Protože se směje a má peníze, aby tam jela. „A proč se ty nesměješ a nemáš peníze?“ Protože jsem líná něco pro to udělat a vlastně je mi v té mé komfortní zóně dobře. A jsme u jádra pudla. Je to opravdu obecné, ale já se třeba takto často dostávám do situací v dětství, kdy mi někdo něco řekl a já jsem to převzala jako pravdu, nebo mi někdo ublížil a já si naučila škodlivý vzorec chování. Ale krásně na tom příkladu vidíte, že za to nemůže ta influencerka. Ta to má vyřešené, ta vystoupila ze své komfortní zóny a něco pro to udělala, aby se tam dostala. Takže tyto negativní pocity krásně můžete využít ve svůj prospěch a pracovat na svých blocích, třeba vás to někam posune.
Přej a bude ti přáno
To není fráze, ale v životě to tak funguje. Naše myšlenky jsou jakousi energií. A co vysíláme, to se nám vrací. Zkuste si to tedy v té hlavě přeprogramovat. Opět to souvisí se sebevědomím, s projevováním vděčnosti a zaměřováním na to hezké. Když se má někdo „lépe“ než my, přejme mu to. Z hlubokého srdce, vžijme se do jeho situace, co prožívá, jaké má štěstí a mějte radost s ním. A najednou pocítíte, že máte taky radost a váš den bude najednou hezčí. No není to jednoduché? Místo toho, abych celý den byla zatrpklá a ubíjela se závistí, raduji se z radosti ostatních a je mi jen dobře. A pak třeba jednoho dne budu taky stát na té krásné pláži, protože jsem si do hlavy nahrála ten krásný pocit z ní a moje podvědomí pracovalo tak, abych se tam taky dostala.
Co vám nedělá dobře, nesledujte
Proč se sebetrýznit? Když ve vás nějaká blogerka nebo celebrita vyvolává jen špatné pocity a nejste ještě v té fázi, kdy to můžete obrátit ve svůj prospěch (viz výše), jednoduše ji nesledujte. Já taky spousta profilů nesleduji, nebo jsem je přestala sledovat. Ale hlavně z toho důvodu, že jsem zjistila, že mi nic hlubšího nepřináší a jejich sledováním zabíjím jen svůj drahocenný čas. Udělala jsem to v tichosti, bez hejtů a negativních komentářů, jak mě štve. A proč bych to dělala? Vždyť ona za to nemůže. Je to jen můj problém. A že máme jiný životní styl, je taky v pořádku. Tím, že jí to budu psát, nikomu nepomůžu, jen se ta negativní energie obrátí proti mně. Naopak raději podporuji mé oblíbené blogerky a influencerky, protože sama vím, kolik času stojí za vytvořením obsahu a já se na něj stále můžu koukat zdarma. No není to skvělé? Opět je to o tom otočit pozornost na to, co je mi blízké a co mi dělá dobře, pak ze sociálních sítí nemám negativní pocity.
Všem, děkuji, co jste se dočetly(i) až sem, jsem se rozepsala, aniž bych chtěla Šlo to ze mě úplně samo, protože je to hodně probírané téma a já jsem cítila, že vám tímhle můžu třeba trochu pomoct. A to nejen v tom online světě, ale většinu věcí můžete aplikovat do vašeho každodenního života. Třeba budete celkově spokojenější a vyrovnanější. Tak krásný den.
já jsem si k instagramu a sociálním sítím obecně vybudovala jistou nedůvěru, protože vím, že realita není vždycky tak krásná, jako je fotka. a co se týče toho, co ostatní fotkami sdělují, že něco skvělého a možná záviděníhodného dělají nebo něco vlastní – neměřím hodnotu života materiálně, mám to nastavené jinak. a proto mi značkové věci neříkají nic, dokonce čím je něco dražší, luxusnější, nedostupnější, tím větší k tomu mám despekt. jsou některé věci, které si opravdu ráda dopřeju, jako třeba kvalitní bio kosmetiku, ale taky nejdu po té za tisíce, i když bych mohla. někdy zkouším uvažovat nad tím, co by se změnilo, kdybych měla méně omezené finanční možnosti. kde by byla moje hranice, jestli bych jí posouvala, myslím hranici svých materiálních potřeb. to je asi téma na delší úvahu. nicméně na sociálních sítích se mnohem raději podívám na drobné a upřímné radosti lidí, z procházky přírodou, z jídla, které si užívají, ze zvířátek, která jim dělají společnost, z něčeho, co vytvořili, z místa, která navštívili a něco to v nich zanechalo, z lidí, které mají rádi a tak podobně. takže těch lidí vlastně moc nesleduju, není potřeba se přehltit 🙂 celý článek je skvěle napsaný a souhlasím s tvými myšlenkami.