Většinu svého života jsem si říkala, jak je super, že jsem samostatná, silná, všechno zvládnu sama… prostě vydržím! Než jsem se vzpamatovala a uvědomila jsem si, že jen dobrovolně trpím.
Proč? Protože jsem trpěla v dětství. Neměla jsem ho úplně harmonické (to je zase jiná písnička) a vytvořila jsem si velký vzorec – JÁ TO ZVLÁDNU, UMÍM TRPĚT, JE TO PRO MĚ PŘIROZENÉ.
Uff, nezní to děsivě? Ano, takové věci si dokážeme během našeho vývoje také nastavit a pak s tímto podvědomým programem žít.
Stanou se z nás dobrovolné trpitelky a nevidíme na tom nic divného!
Omlouváme nerespektující a ubližující partnerovo chování, v práci si taky necháme leccos líbit, smíříme se s málem, tudíž ani nemusíme vydělávat dost, jsme zbytečně skromné a tak dále a dále. Může to mít plno projevů, jak nás tento vzorec v životě ovlivňuje.
A právě, když jsem při práci s mojí koučkou na tento můj sebedestruktivní vzorec přišla, začala jsem si zvědomovat svoji hodnotu, odmítala jsem už tolerovat jakékoliv špatné chování ostatních, práci i finanční ohodnocení, při kterém se necítím dobře a začala jsem pro sebe chtít to dobré. Co dobré, spíš, to nejlepší (pro mě).
Byla jsem schopná plno situacím i lidem ve svém životě konečně říci: „A dost!“
Tímto zázračným slovíčkem (nebo slovním spojením) se mi život začal měnit před očima. Přišlo mi plno nových úžasných příležitostí i lidí, kteří vidí moji hodnotu a dělám zejména jen to, co mě baví. Zasloužím si to.
Špatných věcí už bylo DOST.
POSLECHNI SI NA TOTO TÉMA I MŮJ NOVÝ PODCAST:
PŘIDEJ SE!
