Na dráhu seberozvoje jsem se vydala asi před necelými dvěmi lety. Celý život jsem tak nějak „snažila“ žít pozitivně a šťastně. Chodila jsem na psychoterapie a občas si něco přečetla v seberozvojových knihách, ale stále jsem vnitřně nebyla šťastná, bylo mi smutno a úzko. Ve vztahu jsem nebyla naplněná, vztah s dětmi nebyl úplně optimální a ztratila jsem smysl života i mě spoustu věcí přestalo bavit. I když mi přišlo, že vlastně mám vše, po čem jsem kdy toužila (děti, hezké bydlení, kreativní práci), šťastná jsem vnitřně nebyla. Ptala jsem se tedy stále dokola, co mám ještě dělat, aby mi bylo lépe. Co mám ještě víc udělat pro partnera, co mám ještě víc udělat pro děti, jak bych je měla správně vychovávat, jaký je vlastně ten smysl života, proč jsem tady. JAK JE MOŽNÉ, ŽE KDYŽ MÁM VŠE, NEJSEM ŠŤASTNÁ? PROČ, PROČ, PROČ??? Pak se začalo ozývat i zdraví. Neměla…