Kritizovat, posuzovat a pomlouvat druhé je taková lidská přirozenost. Dělá to každý, tak proč bych to nedělala taky, že? Jenže si neuvědomujeme, jak si tím moc ubližujeme.
Abych byla ale férová – nemůžeme za to. Už na škole jsme učeni, abychom hledali chyby, byli dokonalí, vynikali a srovnávali se. A tato vlastnost nám zůstává až do dospělosti.
Jenže už jenom nehledáme chyby v příkladech a diktátech, ale jeden na druhém. Už se nesrovnáváme, že Anička dostala 1 a já 3. Jaká nespravedlnost! Ona musí mít vždy něco lépe, tak ji udělám peklo a pomluvím ji před spolužáky, že má roztrhané punčochy a je nějaká divná.
Samozřejmě přeháním, ale už od školního systému (a možná už dříve) jsme naučeni se takto porovnávat a do druhého se strefovovat, aby se přeci neměl lépe, než já, že?
Jenže za tím vším je bolest. Moje vnitřní bolest, že já nemám ten obdiv, lásku a uznání.
A tak raději potopím druhé, abych v té bolesti nebyla sama.
Něco povědomé?
A děláme to i ve vztazích. Místo, abychom si našeho partnera vážili, respektovali a všímali si, co je na něm úžasného, hledáme chyby a kritizujeme ho. A je jedno, jestli za rozházené ponožky nebo že mu narostlo břicho.
Jak pak s námi může být šťastný? Když ho ponižujeme a vysíláme k němu zprávu, že je s ním něco špatně?
A tak naše úžasné vztahy ničíme.
Pojď to změnit, uzdrav své vnitřní bolesti, najdi v sobě lásku a tu se nauč automaticky dávat do vztahu. Zvu tě to mého online programu 12 týdnů k partnerovi snů a harmonickému vztahu.
Začínáme příští týden! (Přístup k obsahu Ti zůstane i následovně.)
POSLECHNI SI K TOMUTO TÉMATU PODCAST
