Nestíhat je pasé – jak mít plno času?

Nestíhat je pasé – jak mít plno času?

Možná trochu provokativní nadpis, říkáte si. Vždyť toho v dnešního době musíme dělat tolik! Hlavně my mámy, stále jsme v jednom kole. Slovní obrat“ NESTÍHÁM“ se stal už normou a nepřijde nám na něm nic divného. Jedou v tom totiž skoro všichni. A kdo náhodou stíhá a je moc v pohodě a posedává si s knihou v pohodlném ušáku, je prostě divný nebo líný. Máte ten dojem?

Co kdybych vám to teď ale vše vyvrátila a řekla vám, že od dnešního dne můžete začít stíhat vše, co je pro vás důležité a hlavně být v klidu? Že od dnešního dne se můžete přestat honit a víc si začít užívat život?

Můžete mít mnohem víc času a lenošit v tomto polohovacím křesle 🙂

Že si to nedokáže představit nebo máte pocit, že to prostě nejde?

Proč nevidíme jiné možnosti našich situací je jenom pro to, že nemáme dostatečné vědomosti, jak to udělat. To však ale neznamená, že neexistují.

Takže jak na to? Jak začít stíhat vše, co chcete a přitom si plout životem jako na obláčku? Mám pro vás hned 6 řešení.

Každá situace má své východisko, každá.

Ještě než se k nim dostanu vám ale řeknu, že jsem si tím vším prošla sama taky. Že jsem od rána do večera, každý den i o víkendu, lítala ode zdi ke zdi a když jsem si sedla do křesla, cítila jsem se provinile.

Změnit to byl pro mě proces. Neudělala jsem to jen tak lusknutím prstu, protože jsem byla opravdu veeelký workoholik a odnaučit se závislosti není mnohdy snadné. Každopádně to šlo.

Měla jsem totiž motivaci a své PROČ. Začala jsem se cítit extrémně vyčerpaně, bez energie, začaly se ozývat zdravotní problémy a psychicky jsem na tom nebyla zrovna nejlépe. Už mi ten kolotoč přestával dávat smysl, ale vystoupit jsem z něj zároveň nedokázala. Věděla jsem, že ale potřebuju být dobrým vzorem i dobrou mámou pro své děti a takto to dále nejde. Nesloužím sobě a už vůbec ne druhým. Spíš to šlo na druhou stranu, já byla nešťastná a tím pádem i nepříjemná pro své okolí. Proto ve svých videích často opakuji: NEMŮŽEME SLOUŽIT OSTATNÍM, KDYŽ MI SAMI NESLOUŽÍME SOBĚ.

Když my sami nejsme šťastní, jak můžeme dělat šťastné druhé?

Ano, trvalo mi několik dlouhých a né moc šťastných let, než jsem si to uvědomila a než jsem si řekla STOP. Než jsem sama sobě slíbila, že už dost bylo trápení a rozdávání se pro druhé, ale že je nejvyšší čas svou pozornost zaměřit na sebe a začít dělat šťastnou v prvé řadě sebe. A že nastavení: „VŠECHNO STÍHÁM, VŠECHNO ZVLÁDNU, MŮŽU BÝT DOKONALÁ MÁMA, PARTNERKA, KUCHAŘKA, UKLÍZEČKA A JEŠTĚ BYZNYSMENKA „, JE ZCELA ŠPATNĚ!!! A že už úplně není sexy odpovídat na klišé otázku: „Jak se máš?“… „No znáš to, nestíhám, mám toho hodně, dělám plno projektů, do toho děti, bla bla bla..“. Je to veeelká nuda! A nikoho to už nezajímá, jak my nestíháme a jak jsme neschopní si zorganizovat život. (Pardon, jestli ještě někdo z vás žije v tomto nastavení, ale třeba pro vás bude tento článek „wake-up call“).

CO JSEM VE SVÉM ŽIVOTĚ ZMĚNILA A JAK TEĎ STÍHÁM?

  1. VYKAŠLALA JSEM SE NA TO, CO SI O MĚ MYSLÍ OSTATNÍ

Upřímně, proč neustále vyhovujeme ostatním a proč nedokážeme říct „NE“, je, protože se bojíme, co si o nás řeknou. Že nás pomluví, že nejsme dostatečně nápomocné, hodné, štědré a naopak, že jsme třeba líné a možná i nafoukané. A víte, co vám řeknu v dnešní době já? Jo možná si to řeknou. No a???? Co je vám po tom? Aspoň poznáte vaše skutečné přátelé, kdo vás odsoudí a o vás říká takové věci. To nejsou vaši přátelé. Vaši přátelé vás přijímají za každých okolností. I když na ně nemáte zrovna náladu a chcete být sami, oni to pochopí.

Když máte žízeň, napijete se jedu? NE! Ale proč, když jste sama, se stýkáte s toxickými lidmi?

Vybírejte si pečlivě, kdo vás obklopuje a ten kdo vás soudí, není pro vás jednoduše vhodný a nemáte žádnou povinnost se s ním stýkat (i když se jedná o rodinu!).

P.S. Pamatujte, že dětská hláška: „Kdo to říká, ten to je“, má v sobě hodně pravdy. Proč si tedy dělat těžkou hlavu z toho, co o vás říkají ti druzí, když to stejně není o vás?

  1. POSÍLILA JSEM SI SVOJI SEBEHODNOTU

Toto je velký problém dnešní doby. Je to hlavní důvod, proč je tolik workoholiků a vyčerpaných maminek. Mají bohužel hluboké přesvědčení (a já to taky tak měla), že čím víc toho dělám, tím jsem lepší člověkem. LEŽ! Svoji hodnotu si nastavujeme sami a už jen, že jsme se narodili na tento svět a třeba se i jen na někoho usmějeme, máme veeeelkou hodnotu. Každý člověk na této planetě je úžasný unikát a každý z nás svou jedinečností přispíváme do celku. A to je to kouzlo. Konkrétně bez TEBE, by tento svět nebyl takový jaký je. Každý tu má svůj význam. Uvědomme si to. Ano, je fajn tento význam v sobě najít, ale někdy to vezme čas. A do té doby se jen radujme ze života, že tu můžeme být a žít s ostatními. Nemusíme nikomu nic dokazovat a vyhovovat. Už jen, že jsme, jsme dokonalí a úžasní.

(Pozn. Naše hodnota se utváří během našeho dětství. Pokud jsme tudíž v rodině byli „na obtíž“, museli jsme stále něco dělat nebo nosit dobré známky, abychom byli pochváleni, tento vzorec se do nás zapsal a jedeme to stále. Uvědomme si ale, že už rodičům nemusíme nic dokazovat a ani nosit samé jedničky, už jsme dospělí a o svém životě si rozhodujeme sami. Pokud byste chtěli se změnou těchto podvědomých vzorců pomoci, můžete se na mě obrátit do emailu. Jako koučka se tomu věnuji.)

  1. VYMEZILA JSEM SI SVÉ HRANICE

Proč také nestíháme a děláme toho víc, než je nutné, je právě to, že si neumíme nastavit hranice vůči ostatním, ale i svoje vlastní, kde už se vyčerpáváme. Neumíme říct: „NE, toto já dělat nebudu. NE, tam já nepůjdu. Potřebuji se teď zaměřit na sebe. Potřebuji teď víc odpočívat. Potřebuji se soustředit na své projekty. Tady mi není dobře. Tato činnost mi nedělá dobře apod.“

Když druhým láskyplně a jasně dáme najevo, že v nějakých oblastech a situacích už s námi nemohou počítat, budou to respektovat. (Ano, možná budou zkoušet, jestli svolíme, ale je to opět na nás, jasně a sebejistě říci, jak to chceme MY a stát si za svým.)

Je to zcela zdravé a v pořádku. Nenechte si od někoho namluvit, že něco musíte udělat, někde nebo s někým být apod. To je už náznak manipulace.

Tím, že začnete odmítat věci, situace i lidi, kde a se kterými vám není dobře, budete mít najednou více času na věci i lidi, kteří jsou pro vás opravdu důležití a dělají vám dobře. Panečku, kolik času najednou na ně budete mít!

Pozn. pro mámy: Obzvláště děti potřebují hranice. Je velmi zdravé a pro ně prospěšné jim říci: „Miláčku v době: 8:00 – 10:00 si z tebou budu hrát, teď ale potřebuji odpočívat/ soustředit se na svou práci. Zkus se zabavit sám.“

  1. SROVNALA JSEM SI PRIORITY

No přiznávám, že úplně vše, na co si pomyslíme, zároveň realizovat nejde. Když si ale stanovíme, co je pro nás opravdu důležité a co doopravdy chceme stihnout, máme svoji jasnou vizi, lépe se nám to splní. Když si ráno napíšu, co ten den udělám, jací lidé mají v mém životě to první místo, vždy tam pro ně jsem a co potřebuji, stihnu. To ostatní se tak nějak zařídí samo nebo když mám čas, můžu se tomu pověnovat potom. Večer ale usínám s pocitem, že to hlavní jsem stihla (a nezapomeňte, že to hlavní jsme MY, proto čas pro sebe je na mém seznamu vždy).

  1. ZAČALA JSEM LÉPE VYUŽÍVAT SVŮJ ČAS

V tomto bodu bych vás požádala, abyste byli k sobě upřímní. Kolik času trávíte jen tak brouzdáním po internetu, na Instagramu, zbytečným klábosením s kamarádkou, koukáním na televizi apod.? Jsou toto ty vaše priority?

Když si to shrneme, každý z nás má 24h denně. Ale každý z nás s tím časem hospodaří jinak. Naučila jsem se tedy se svým časem nakládat opravdu efektivně a plnohodnotně.

Když si plánuji den, vyznačím si vyloženě hodiny, kdy se budu věnovat sobě (hned po ránu je to nejlepší a nejsou pak výmluvy, že jsme to nestihli), partnerovi, dětem a práci. Co ten den udělám (max. 3 důležité úkoly za den) a jak si ten den užiju, jak si ho zpříjemním, co se ten den naučím. Ano, i čas na sebe a čas na zábavu je důležité plánovat a pořádně si ho užít! Pak už mám velmi zřídka prostor na nějaké „zabíjení času“. Ve svém plnohodnotném čase si čtu, vzdělávám se, procházím se se psem venku, nebo si užívám nějaké well-ness. Všechno je velmi obohacující a naplňující.

Život bez času na sebe není žádný život.

  1. DOVOLILA JSEM SI VĚCI DELEGOVAT

Ještě jednou zopakuji, že nemusíme dělat vše (starat se o domácnost, být perfektní máma, vždy upravená a sexy partnerka, kuchařka a u toho ještě pracovat). Dělejte věci, které jsou pro vás v životě opravdu důležité, které vás baví a naplňují a které s vámi souzní. Zbytek delegujte. Ano, můžete si najmout paní na úklid, občas si jídlo objednat nebo zajít na oběd, najít si chůvu a v práci předat nedůležité věci, které zvládne někdo jiný. Neplýtvejte svou energií na malé věci, které zvládnou udělat druzí a jim třeba budou dělat i radost. To je právě ta naše jedinečnost. Co nebaví nás, druhý člověk bude milovat. Dovolme si to tedy, chtít pro nás svůj čas zpět a nechat se hýčkat a dělat, co nás baví a posouvá dále. Dovolme si zpomalit a jen tak být. Vše je jen o našich osobních rozhodnutích. A ta za vás nikdo jiný neudělá. Tak se rozhodujte správně a ve váš prospěch.

KŘESLA A DOPLŇKY PRO DOKONALÝ RELAX

Přečtěte si také článek JAK JSEM SE PŘESTALA STRESOVAT.

TIP NA VIDEO:

Follow:

2 Komentáře

  1. Poděkování
    14. 9. 2020 / 19:19

    Děkuju Ali moc. Začala jsem na sobě „pracovat“ před pár měsíci a mám před sebou ještě kus cesty, ale už teď jsem na sebe pyšná😉.Tento článek si asi vytisknu a budu ho mít stále u sebe. Děkuju.
    Pavlína