Asi si říkáte, že po těch všech článcích typu, jak se nestresovat a být vděční za cokoliv, je tento nadpis trochu mimo. Po tom, jak vám tady neustále dokola říkám, že šťastné můžete být už právě teď a nemusíte lpět na nějakých věcech. Ano, to vše je pravda. Ale pravda také je, že můžete chtít velké věci, splnit si nepředstavitelné cíle a mít ve svém životě opravdu, co chcete. Protože jen my si v hlavě dáváme hranice, co je pro nás dost, jaký je náš standard a naopak, co je naprosto nedosažitelné a horní strop, co nikdy mít nebudeme. To my si říkáme: „No tak na to nemám. To se mi nikdy nesplní. To si nemůžu dovolit. Prosim tě, vrať se na zem, víš kde žiju? Podívej se na moji výplatu. Teď stavím barák, takže na dovolenou pojedu až za 5 let. Jsem na mateřské, nemůžu si vyskakovat.“ Vypustili jste…

Včera jsem měla docela průměrný den, pracovala jsem z domu, párkrát jsem šla vyvenčit Alvina a pak šla do obchodu. Nic převratného. Během dne jsem ale potřebovala vyřešit pár věcí, s někým se o něčem poradit, někoho požádat o pomoc a naplánovat si nějaké věci. Uvědomila jsem si jednu zásadní věc. Mám kolem sebe samé úžasné lidi. Když se na ně obrátím, rádi se se mnou sejdou, pomohou mi, vyjdou mi vstříc nebo si se mnou jen tak popovídají. Pocítila jsem, jak jsem moc vděčná, kolik mám kolem sebe podpory i lásky, a jak zní na posledním albu Majka Spirita: „Kým máme svojich ľudí máme dobrý život.“ Opravdu jsem včera byla vyloženě dojatá, jaký jsem šťastný člověk. I když žiju sama, sama vlastně nejsem. Ale víte, proč tomu tak je? Já si tyto lidi hýčkám. Chovám se k nim láskyplně, záleží mi na nich a stejně jako oni mi rádi podají pomocnou…