Proč štěstí není zadarmo

Určitě znáte spoustu pohádek s koncem „a žili spolu šťastně až do smrti“ a vše bylo zalité růžovou duhou. Jenže to jsou jen pohádky. Ve skutečném životě sice můžeme žít šťastně, ale něco pro to budeme muset udělat.

stesti neni zadarmo

Nedávno na mě někdy vyskočil citát: „Štěstí je naše osobní rozhodnutí.“ A já s tím na tisíc procent souhlasím. To, jak se cítíme a jaký život žijeme, je jen na nás. Já se asi před rokem a půl rozhodla, že život vezmu pevně do svých rukou a udělám si ho nádherný přesně podle svých představ. To ale neznamená, že si každý den válím šunky a cpu se čokoládou. Právě naopak. Nastolila jsem si disciplínu a v nějakých věcech se i omezila. Velký blahobyt právě naopak na štěstí ubírá.

Není to tedy o tom, že mám dům, narvanou skříň značkovým oblečením, auto a nevím co všechno a pak budu štastná. Ale šťastná můžu být už právě teď, v pronájmu, s pár kusy kvalitního oblečení, když jezdím MHD, ale za to víc cestuji. Zvolila jsem si tento životní styl, protože s ním vnitřně rezonuji a dělá mě svobodnou a materiálně nezatíženou.

Žiju život přesně podle mého nejlepšího pocitu. Dělám práci, která mě baví a naplňuje, každý den se vracím v meditaci k sobě, jsem vděčná a obklopuji se jen lidmi, kteří mají dobrou energii a buduji s nimi láskyplné vztahy.

Nepřišlo to ale jen tak ze dne na den lusknutím prstu. Něco jsem pro to musela udělat a hlavně se rozhodnout si projít obdobím nejistoty a nekomfortu: zkoušet nové věci, vrhnout se po hlavě do nových projektů, finančně zainvestovat, jít s kůží na trh, mluvit o nepříjemných věcech, přiznat si spoustu nehezkých věcí o sobě, každý den vstávat brzy ráno, pravidelně cvičit, každý den si na sebe dělat čas a meditovat, nípat se ve svém nitru, chodit na blbá rande, být chvíli sama, omezit kontakt s toxickými lidmi, začít říkat „NE“, nastolovat lidem hranice (i sobě) a u toho všeho se starat o děti a o domácnost. A to stále nejsem na konci, spíše na začátku.

Stálo mi to za to? ANO! Od té doby, co jsem toto rozhodnutí udělala, mi vše nádherně hraje do karet a otevírají se mi brány mých možností. Tím, že poslouchám svoje nitro, co mi dělá dobře a co ne, se držím v dobrých vibracích a chodí ke mně jen ty věci, které mi prospívají a mají tu pro mě být. I když to na první pohled nevypadá a někdy se situace zdá jako velký průšvih, je to jen pro to, že nevidím za roh. Když se hned nezaleknu a překonám nějakou tu překážku a nepohodlí, většinou mě pak čeká přesně to, co potřebuji a nádherná sladká odměna.

A to je právě to, proč si někteří lidé stále stěžují a mají pocit, že mají smůlu a život je k nim nespravedlivý. Protože se hned zaleknou první překážky, nechtějí riskovat, bojí se co bude, nechtějí opustit svoje pohodlíčko (i když zatuchlé) a je jednodušší si nalít nějakou tu skleničku, vylít si srdíčko stejně nespokojeným kámošům a tak nějak to doklepat a na tom životě přežít. Živoj je boj, ne? (Ano, ale jen pro ty, kteří ho tak berou..)

Jenže s tímto postojem tu sladkou odměnu ve formě vnitřního naplnění a štěstí nedostanou. Ta je tu jen pro ty, kteří se za ní opravdu vydali jít a myslí to vážně. Pro ty, co vytrvají, radují se z neúspěchu (protože ví, že pak už čeká jen úspěch) a pro ty, co se nebojí měnit, opouštět, riskovat a být sami sebou. Pro ty, co se toho štěstí nezaleknou a dokáží ho hledat v každodenních maličkostech a činnostech. Pro ty, co se rozhodli jít svojí cestou, i když nejistou.

Jestli jsi to zrovna ty, tak gratuluji a vítej v klubu radosti a neomezených možností 😉

POŘIĎTE SI PODOBNÉ KOUSKY Z OUTFITU:

Follow:

2 Komentáře

  1. sarushef
    20. 2. 2020 / 20:34

    souhlas, krásnej článek! 🙂
    Sarushef blog

  2. ela
    14. 4. 2020 / 18:38

    nejtěžší je možná poznat sama sebe, zjistit, kdo jsme, co chceme, co nám dělá radost a jak si svůj život vlastně představujeme. taky poslouchat svou intuici, protože ta často napoví, pokud něco není s našimi životními ideály v souladu. někdy je to těžké, udělat kroky a opatření k tomu, co chceme a vyhnout se tomu, co nechceme, někdy to bolí, někdy to něco vezme a něco jiného přinese, ale ve výsledku jen my rozhodujeme o svém životě a nikdo za nás ty kroky neudělá 🙂
    zdáš se mi jako milá a pozitivně smýšlející žena a je mi to sympatické a vlastně mi i tímto článkem připomínáš mě, protože bych o tom napsala dost podobně. něco mi říká, že možná podobná životní zkušenost a reakce na ní 🙂
    hodně štěstí!