Proč je tak těžké ZAČÍT?

Proč je tak těžké ZAČÍT?

Každá z nás má jistě nějaké sny. Ale často to zůstává pouze u těchto představ, vzdušných zámků. Proč ty naše touhy nerealizujeme? Protože se bojíme začátků.

Začít něco nového je pro mnohé lidi něco tak děsivého, že raději celý život setrvávají v něčem, co je ničí, nedělá je šťastné, hlavně aby nemuseli nic měnit.

Paradoxně okamžik změny je ta největší úleva a svoboda. Jednou, jak se rozhodneme, že chceme něco jinak a prostě to ZAČNEME dělat, všechno už krásně pluje.

Pokud ale z toho začátku děláme moc velkou vědu, přemýšlíme nad ním, analyzujeme, kde co a jak, krmíme tím i strach.

A pak není divu, že to raději necháme plavat.

Proto jsem se ve svém životě naučila jedno pravidlo.

Když po něčem toužím a chci něco udělat, jdu do toho HNED, jak mám chuť. Případné problémy se řeší až nastanou (a většinou ani nenastanou). Jak jsem teď slyšela od jedné moudré ženy: „Skočím a až během pádu hledám síť.“

A nebojte, ta síť tam vždycky je. Vesmír/ život/ Bůh nás má rád, jen mu musíte důvěřovat.

Když jsem tedy minulý týden dostala impuls rozjet podcast, trošičku jsem se nad tou myšlenkou vyděsila (nedělám toho totiž zrovna málo), ale zároveň jsem cítila, že to je ONO. Že nemám analyzovat a pitvat, proč a o čem budu mluvit, ale jednoduše mám začít. Ještě ten den jsem si objednala mikrofon a ještě ten den jsem večer natočila první epizodu! Když naše srdce něco chce, pojďme mu vyhovět. Jak já byla šťastná 🙂

Takže tady je první epizoda mého Podcastu. Jak jinak než o ZAČÁTKU. (A ano, není dokonalá, stejně jako úvodní fotka :-)).

Příjemný poslech a děkuji za zpětnou vazbu, jak se vám líbí a o čem byste chtěli, abych mluvila příště. Podcast jsem si zřídila na pohodu, na vyžvanění se :-))) o různých tématech, která se kolem mě vyskytují. Dejte mi podnět i vy! Těším se!

INSPIRACE NA OBLEČENÍ:

Follow:

Komentáře

  1. Jana Kopřivová
    13. 7. 2021 / 22:12

    Alice já bych ráda věděla jak odpustit někomu, kdo si to nezaslouží a mám na něj akorát vztek. Pořád mě něco nutí nad tím přemýšlet. Odpustit mi připadá jakobych nějaky problém nechala tak a neřešila ho. Prostě nechám to být a vykašlu se na to. Bylo by to krásné, ale já cítím něco jiného. Pravý opak a tím je bohužel odveta 🙂