S láskou Alice

Jak si správně přát: krok po kroku

Jak si správně přát: krok po kroku

Nádherný den, věřím, že si užíváte léto, jak nejlépe svedete a třeba jste i na své vysněné dovolené. Jestli ne, tak věřte, že když budete praktikovat moje rady, můžete se na ni brzy ocitnout. Třeba ale v této chvíli toužíte po něčem jiném. Ať tak nebo tak, jednou věcí jsem si ale jistá. Každý z nás si v této chvíli chce splnit určitou věc. Ať už je to lepší vztah s partnerem, dětmi, rodinou, pevnější zdraví, více peněz, práci, která vás baví, hezké bydlení, nějaké zážitky nebo i materiální věci... každý z nás v nitru po něčem touží. A já vám říkám, že je to úplně v pořádku a je také zcela v pořádku si ta přání plnit. Když si to totiž dovolíme, ono to doopravdy jde a začnou se dít zázraky, aby se nám to mohlo plnit. My jsme se sem nenarodili žít v chudobě, ve zbytečné skromnosti a…

Nejsem normální

Nejsem normální

Dřív jsem měla komplex, že nezapadám, jsem divná. Nechápala jsem, proč mě nebaví řeči o ničem, řešit druhé lidi a kdo s kým. Přišlo mi to mrhání časem a vnitřně jsem cítila, jak vždy vnitřně umírám, když se nutím do toho „normálního“ chování. Už od malička mě tak nějak zajímala témata o podstatě světa, pozorovala jsem lidi a dokonce jsem si šila i svoje vlastní oblečení (to vám ale neukážu hehe). Trvalo mi to většinu mého dosavadního života, než jsem si dovolila být jiná. Říkat „jiné“ věci a dělat si svůj byznys, který se vymyká jakémukoliv schématu. Dala jsem si velké povolení a podpořila jsem se v tom. A z té mé „divnosti“ jsem udělala přednost. Zároveň mám ale respekt pro každou jinou divnost a jiná nastavení u dalších lidí. Vím, že nic není dobře nebo špatně. Je to celé o svobodě. Poznat se, nacítit se na sebe a pak…

Proč je tak těžké ZAČÍT?

Proč je tak těžké ZAČÍT?

Každá z nás má jistě nějaké sny. Ale často to zůstává pouze u těchto představ, vzdušných zámků. Proč ty naše touhy nerealizujeme? Protože se bojíme začátků. Začít něco nového je pro mnohé lidi něco tak děsivého, že raději celý život setrvávají v něčem, co je ničí, nedělá je šťastné, hlavně aby nemuseli nic měnit. Paradoxně okamžik změny je ta největší úleva a svoboda. Jednou, jak se rozhodneme, že chceme něco jinak a prostě to ZAČNEME dělat, všechno už krásně pluje. Pokud ale z toho začátku děláme moc velkou vědu, přemýšlíme nad ním, analyzujeme, kde co a jak, krmíme tím i strach. A pak není divu, že to raději necháme plavat. Proto jsem se ve svém životě naučila jedno pravidlo. Když po něčem toužím a chci něco udělat, jdu do toho HNED, jak mám chuť. Případné problémy se řeší až nastanou (a většinou ani nenastanou). Jak jsem teď slyšela od jedné…