Každá z nás má jistě nějaké sny. Ale často to zůstává pouze u těchto představ, vzdušných zámků. Proč ty naše touhy nerealizujeme? Protože se bojíme začátků. Začít něco nového je pro mnohé lidi něco tak děsivého, že raději celý život setrvávají v něčem, co je ničí, nedělá je šťastné, hlavně aby nemuseli nic měnit. Paradoxně okamžik změny je ta největší úleva a svoboda. Jednou, jak se rozhodneme, že chceme něco jinak a prostě to ZAČNEME dělat, všechno už krásně pluje. Pokud ale z toho začátku děláme moc velkou vědu, přemýšlíme nad ním, analyzujeme, kde co a jak, krmíme tím i strach. A pak není divu, že to raději necháme plavat. Proto jsem se ve svém životě naučila jedno pravidlo. Když po něčem toužím a chci něco udělat, jdu do toho HNED, jak mám chuť. Případné problémy se řeší až nastanou (a většinou ani nenastanou). Jak jsem teď slyšela od jedné…